About

CZ

U ikonografického rozboru umělců se často používá termín mezioborovost, mnohdy však toto označení není přesné nebo nedává hlubší smysl. To ovšem není případ Niny Kirk.
Její tvorba je ukotvena zejména v malbě, přechází však fluidně do sochy, závěsného objektu, performance či hudební kompozice. Ideální finální podoba jejího komplexního a svébytného vizuálního projevu je syntézou všech těchto prvků v jeden homogenní a především imerzivní celek.

Idea vzájemného prolínání jednotlivých vrstev a odkaz na tzv. Gesamtkunstwerk je v případě tvorby Niny Kirk velice důležitá. Tematicky autorka vychází především z rozkrývání archetypu svého i kolektivního nevědomí.

Dále lze hojně nacházet labyrintovou strukturu odkazů na dávné civilizace, mysticismus, alchymii nebo vytváření vlastního imaginativního bestiáře. Podstatné však je, že tyto symboly nevznikají náhodně, ale vzájemně na sebe odkazují – jak v jednotlivém díle, tak i mezi nimi.

EN                                                                                                                                      

In the iconographic analysis of artists, the term interdisciplinarity is often used, though this designation is frequently imprecise or lacks deeper meaning. This, however, is not the case with Nina Kirk.Her work is rooted primarily in painting, but it fluidly transitions into sculpture, hanging objects, performance, or musical composition. The ideal final form of her complex and distinctive visual expression is a synthesis of all these elements into one homogeneous and, above all, immersive whole.

The idea of mutual interweaving of individual layers and the reference to the so-called Gesamtkunstwerk is particularly important in Nina Kirk's body of work. Thematically, the artist draws primarily from the exploration of both her personal and the collective unconscious archetypes.

One can also frequently find a labyrinthine structure of references to ancient civilizations, mysticism, alchemy, or the creation of her own imaginative bestiary. What is essential, however, is that these symbols do not emerge randomly—they refer to one another, both within a single piece and across her entire body of work.

text Jan Dotřel